Zálohování

Tento termín vznikl snad s vytvořením prvního počítače, protože
principem práce na těchto strojích je, že co člověk vytvořil (v tomto
případě naprogramoval) a pomocí těchto programů následně získal, tak aby
o to nepřišel. Ze začátku to byly kazetové magnetofony, diskety,
později už vyspělejší mechaniky Travan atd., ale dnešní doby již
potřebuje jiné vyspělejší technologie a hlavně kapacitně náročnější.

Samozřejmě
nejprve musíme uvažovat o samostatných zálohovacích mechanikách, které
se instalují přímo do počítačů nebo serverů. Většinou se jedná o
technologie magnetického záznamu na pásku DAT nebo DLP. Dosahuje se
přibližné kapacity odzálohovaných dat od 40GB do 1T. Problémem těchto
technologii bývá životnost, neboli udržitelnost dat. V technických
materiálech jednotlivých výrobců se uvádí, že pokud tuto pásku
nepřevinete minimálně jednou za rok, tak o dané data vlivem magnetické
interference přicházíte. A druhořadý problém tady vzniká tím, že při
docela cenově nákladné technologii se v dnešní době zmnohonásobuje počet
strojů v jedné společnosti a proto se i toto řešení centralizuje.

Z
tohoto důvodu si popíšeme další možné technologie zálohování dat a jako
první se jedná LAN Backup. Tento systém je založen na jednom
zálohovacím serveru, obvykle dedikovaném, a ostatních serverech, které
se k zálohovacímu procesu tváří jako klienti.

Způsob komunikace je znázorněn na následujícím obrázku (obr. 1)

Výhody
této varianty jsou její jednoduchost na instalaci a konfiguraci, kde v
podstatě stačí nainstalovat požadované souborové a aplikační agenty pro
on-line zálohování databázových/poštovních systémů. Navíc je to ve
srovnání s dalšími variantami “levné řešení”. Nevýhodou této varianty je
samotná propustnost datové sítě LAN, což při rychlosti 1000Mbit za sec
nebývá v našich oblastech moc pravděpodobné, ale projektant zálohovacího
systému na to musí myslet, protože pokud dojde k přerušení dodávky dat
pro páskovou mechaniku, tak dochází k mnoha násobnému zpožďování z
důvodu vracení se pásky na naposledy zapsaná data.

Proto tady
vznikla další varianta zálohovacího systému SAN(Storage Area Network).
Vize tohoto projektu spočívala v konsolidaci diskových subsystémů do
jednoho fyzického celku, který může být následně jednoduše logicky
rozdělen a sdílen několika servery různých platforem. Další
nezanedbatelná hodnota byla v rámci délky propojovací kabeláže, jenž u
Differential SCSI do té doby byla maximálně 25 metrů. Fibre Channel (FC)
technologie umožňovala propojení na vzdálenost až 10 kilometrů společně
s vyšším přenosovým pásmem (100 MB/s).

Základem tohoto řešení je
zase zálohovací server, ale už se stává pouze řiditelným členem
serverové farmy, neboli produkční data se již přesouvají na přímo do
zálohovací mechaniky a zálohovací server pouze úkoluje jednotlivé
servery a kontroluje průběh s konečným výsledkem. Cenově je tato
varianta odlišná od předchozí, neboť je nutné pořídit licence pro
klienty s přímým přístupem do knihovního subsystému, DDS a případně
FC/SCSI konvertor(y).

A jako další variantu uvádíme NAS (Network
Attached Storage) je ve své podstatě diskový subsystém, který je ovšem
místo do SAN připojen na lokální síť. Základem všeho je opět (jak jinak)
zálohovací server, který řídí servery a jejich zálohovaná data směrem
do diskového pole. NAS diskový systém má už dále napojenou zálohovací
mechaniku. Výhodou tohoto řešení je, že vlastní zálohování na relativně
pomalou páskovou mechaniku nezdržuje a tím nezatěžuje celkovou serverou
infrastrukturu, neboť se nejdříve veškerá data přenesou na rychlý
diskový systém a následně se data zazálohují kdykoliv ji to řídící
server umožní.

Závěr

Volba
vhodného typu zálohování je závislá na mnoha aspektech. Při volbě
způsobu zálohování se neobejdete bez analýzy současného stavu společně s
výhledem do budoucna. Po specifikaci požadavků na zálohování nezbývá
než vybrat vhodný program, který bude schopen zálohovat požadované
operační systémy a aplikace v rámci jednotlivých popisovaných metod.